Turistický průvodce Hydro

Bóbr — polský adept na vodáckou dálnici

jez v Marczówějez u Dęboweho Gaja

jez nad Lwówkemmost a stupeň Lwówek Śląski

jez Brunówmost a stupeň Brunów

jez Włodzicejez Kraszowice - těleso

jez Kraszowice - stavidlastupeň v náhonu - Kraszowice

první stupeň Bolesławiecželezniční most a druhý stupeň Bolesławiec

skákání bokem - druhý stupeň Bolesławiecpeřej Bolesławiec

jez Łąkajez Stara Oleszna

jez Pstrążejez Leszno Górne

jez na začátku Szprotawyjez na konci Szprotawy

stupeň pod posledním mostem ve Szprotawějez Żelisław

první jez Żagań (koryto vlevo)soutok koryt, první jez Żagań (náhon vpravo)

Wleń — Żagań,
100 km (± autobus) ZW C

Úvodem dlužno předeslat, že ač je Polsko země Čechám blízká nejen geograficky, přeci jen jsou zdejší zvyklosti poněkud odlišné. Jednou z nich je i stavět jezy a stupně tak, aby působily vodákům co nejvíce starostí: zvláštní oblibě se těší vývařiště, často s velkými balvany či železy ukrytými v bílé vodě, dále podebrané spádové desky, betonové nebo larsinkové „cimbuří“, palisády a vysoká stavidla. Proto je nutné ke všem zmínkám o vodních dílech automaticky připočíst pokyn včas a pořádně prohlédnout. (Ostatně toto by mělo platit na jakékoliv neznámé vodě!)

Polské turistické informace považují Bóbr za splavný z městečka Lwówek Śląski, nicméně stejný stav vody, který je takřka vždy zaručen, stačí i pro splutí od Pilchowic. Na jaře se jezdí z Kamienne Góry a otrlí koníčci s prázdnýma loděma by jistě neměli problémy ani v létě jet z Marciszówa, ovšem normální vodák-turista si tyto zážitky jistě rád odpustí. Pokud je navíc v plánu zakempovat a vyrazit až ráno, je vhodnější místo do Pilchowic dojet do Wleńu, kde lze na levém břehu asi půlkilometr pod mostem přespat (nebo kdekoliv níže) — do té doby totiž silnice z Pilchowic docela nepříjemně sleduje řeku.

Pod Wleńem čekají asi 4 km čisťounké vody hladce proudící oblázkovým korytem, bahno a volej pak signalizují blízkost mostu v Marczówě, za nímž hned následuje první jez: klasický šikmý, o výšce 2 m, za malé vody snadno přetahnutelný, jinak pravděpodobně sjízdný (malá hloubka pod jezem), případné přenášení spíše vpravo, ač schůdky jsou vlevo. Další jez na sebe nedá dlouho čekat; pro změnu je to typická nesjízdná mrcha s kratší spádovou deskou a vývařištěm s velkými kameny. Za malé vody lze skoníčkovat a poskytuje báječnou masážní koupel, za vyšších stavů radno přenášet po obou březích a koupeli se vyhnout. Specialitou tohoto 2,2 m vysokého jezu je, že betonový blok spádové desky přesahuje cca o 70 cm svůj asi 1,3 m vysoký podstavec a vzniká nebezpečná mezera. Další plavba do Lwówku je klidná, i když o něco pomalejší, tak právě na jednu opravdu velkou rauchpausu.

Následující stavba, oznamující dosažení Lwówku, vypadá jako přepad do protipovodňového kanálu se stavidlem vlevo, ve skutečnosti je to však regulérní dvoumetrový jez, a to, co se tváří jako hlavní koryto, je jenom náhon do elektrárny. Dle ujištění Poláků jsou tamní turbíny opravdu nesjízdné… 400 m pod jezem následuje silniční most často uváděný jako nebezpečný, protože se pod ním řeká stáčí ostře vpravo. Problém je, že za ním je rozvalený stupeň v 0,8; za nízkého stavu je to prostě pěší turistika už od mostu, ale teče-li trochu více, je potřeba pečlivě vybrat cestu mezi nebezpečně rozmístěnými kůly stupně, což se po cvaknutí o pilíř asi už nepovede a … au au!

Na prohlídku městečka je vhodnější zastavit o něco níže u pěší lávky nad železničním mostem. Ve Lwówku je k vidění kupříkladu radnice ze 14. st., gotický kostel, dobře zachovalé městské hradby a samozřejmě zmíněný most — je z roku 1558.

Sotva se krajina opět trochu otevře, přichází jez před Brunówem, jehož náhon vpravo zhruba na kilometr ukradne vodu. Samotný jez lze snadno přetáhnout u kozy stavidla, s dostatkem vody asi i lehce sjet. O 300 m níže dostane člověk pocit dèja-vu, opět historický kamenný most s pravou zatáčkou a stupněm. Vede přes něj silnice 297, která Bóbr sleduje až do Szprotawy, a platí tam prakticky totéž, co předtím, snad jen že stupeň je méně rozpadený a o to horší.

Na dvanáctikilometrovém úseku do Włodzic lze kromě spousty motorisovaných rybářů a několika mostů (jeden pobořený) potkat také 3 nízké stupně. První je kamenný, s pěkným písečným koupáním, ale za vyšších stavů se tam může tvořit nebezpečný válec. Další dva jsou typické polské „palisády“; vše sjízdné. Řeka se v této oblasti více rozlévá po písku, který se nedaleko vlevo těží, a zpočátku jí chybí voda, při dobrém sledování proudnice se ale lze koníčkování vyhnout i za nízkého stavu.

Před mostem mezi Małemi a Wielkiemi Włodzicemi čeká první ze série vysokých jezů. Tento má asi 4,5 m, v levé části je sklopný a napravo od stavidla pevný. Přenášet lze po tělese anebo vpravo, protože vlevo odbočují dva náhony: jeden do elektrárny a druhý čertvíkam. Elektrárenský náhon, který za sucha bere skoro celou řeku, se naštěstí vrací hned pod mostem. Na výpusti je vodočet, ale za malé vody je celý nad hladinou. Pokud nevadí blízkost civilisace, nad jezem vpravo a pod elektrárnou vlevo jsou pěkné spací loučky s dobrým přístupem (čti narozdíl od jiných netřeba tahat loď do dvou- až třímetrového břehu).

Od tohoto místa je možné dobře pozorovat další z krajových odlišností v mravech, a to že se nikdo nesnaží udržovat na řece konstantní průtok. V úzkém řečišti se může změnit stav během čtvrthodinky až o 10 cm, takže při zastávkách je potřeba lodě poctivě vytahovat, hlídat nebo raději vázat.

Řeka zde chvílemi nabírá docela slušný spád, ale stále si drží hladký charakter; v písko-oblázkovém korytě peřejky nejsou. Začátečníci se zde nanejvýše mohou dostat do potíží s vrbičkami, je-li proud silnější. Trvá to však jen asi 4 km, načež přichází jeden z nejdelších volejů nad jezem v Kraszowicích. Nad jezem vpravo je sympatický parčík (na spaní) a kousek dál kostelík ze 14. století. Jez samotný je ovšem velmi nesympatický, je vysoký asi 6 m, špatně se přenáší a není pod ním voda.

Voda se vrací náhonem vlevo teprve pod silničním mostem, po zhruba 400 m pěší turistiky od jezu. Pokud se zatím nenaskytla příležitost trochu skropit háčka vlnkami, mohou si aktivisté vypádlovat pár metrů do náhonu. Je tam rozvalený stupínek, který lze po pravé straně snadno vytáhnout, a pak se nechat pohoupat.

Další možnost sportovního vyžití je za vhodného stavu vody o hodinu později v Bolesławci. Vjezd do města oznamuje pach chloru z koupaliště po levé straně, následuje lávka a o 300 m níže první stupeň. Za malé vody je sjízdný ve třetině šířky vlevo, za vyšších stavů může dělat neplechu; případné přenášení po pravém břehu. Pod stupněm je most se silnicí E40, od kterého je příhodné vyrazit pro zásoby do blízké Hypernovy napravo.

Po krátké rovince přichází vysoký kamenný železniční most; je dlouhý 490 m a byl postaven v letech 1845-6. Před ním je třeba zastavit, protože na pevném podloží mostu nabírá proud rychlost k dalšímu stupni. Ten má dva schody, pro laminát napřímo nesjízdné, a vývařiště zahrazené asi 1,2 m vysokým cimbuřím, mezi jehož zuby se loď na šířku nevejde. Přetahování je výhodnější vlevo, přenášení po pravém břehu, přičemž slabší povahy mohou loď donést až pod peřejku, která pod stupněm následuje. Řeka v ní klesá o více než metr asi na 15 m délky, ale i přes tento spád není třeba bát se o hloubku, neboť všechna voda je svedena do úzkého průjezdu.

Než Bóbr definitivně opustí okrajové čtvrti Bolesławce, lze na pravém břehu najít několik dobře přístupných míst na přespání. Je však třeba počítat s provozem koupajících se, níže pak spíš rybářů, a dát pozor na další z krajových zvyků: rozbíjení lahví. Zatímco v Čechách se na místech, kde se schází omladina, válí odpad všemožný, v Polsku jsou všude spousty střepů. Vystoupit v civilisovaných oblastech na břeh bosky je holý hazard. (Kupodivu ve vodě je docela čisto.)

Třetí stupeň sotva pohoupe, je nízký a rozvalený. Nicméně pěna, která se na něm objevuje, snadno člověka upozorní, jak moc se pod městem zhoršila kvalita vody. Na dojmu pak nepřidá ani odpad ústící na jezu u obce Łąka… Na jeho blízkost neupozorní volej, ale pouze přepravník; jez není nijak vysoký a nerozpadá-li se lodi záď, lze jej snadno sdrcnout v místech prolomeného hrazení. Jen je třeba dát pozor, nakolik řídká voda drží (možný válec).

Dalších zhruba 15 km plavby na řece nečeká nic vyjma několika mostů. Za zmínku stojí třetí z nich, náležící E36: v létě 2003 se tam stavěl druhý proud, což obnáší beton a dráty v řečišti. Ruch na této silnici, stavení kolem řeky, elektrické ohradníky s dobytkem ani nic jiného nenasvědčuje tomu, že se řeka pomalu zařízla do bývalého ruského vojenského prostoru. Kdo očekává liduprázdný kraj jako naše slavné Brdy, Milovice atp., bude zklamán.

Za pátým mostem, na Trzebień, začíná vzdutí jezu Stara Oleszna, vysokého 7 m. Je možné zajet do náhonu vpravo a lodě asi 300 m přenést (pozor, špatný výstup) anebo přenést jez vlevo a obrousit kýl pískem v loužičkách pod jezem, asi 700 m. Vůbec nejlepší je přespat v háječku vlevo pod jezem a na koníčkování tak nabrat síly. Při té příležitosti lze udělat večerní tříkilometrovou zdravotní procházku do hospody. Naskytne se tak možnost psychicky se připravit prohlídkou koryta až k mostu, kde se vrací náhon; dále na pravém břehu po silnici 297 na sever do Kozłówa. Bližší občerstvovny nedisponují tak krásnou otevírací dobou — „Dokud zákazníci konzumují.“, navíc zdejší majitelka si ráda popovídá s Čechy.

Na starooleszenském jezu se řeka definitivně zbavuje bolesławiecké špíny a mění se postupně její charakter. Ten nyní trochu připomíná Lužnici ze Suchdola, jen tolik nemeandruje; dno je ale již většinou bez kamení, převážně písek, místy jíl, a objevují se padlé stromy. Za dvěma mosty u obce Pstrąże čeká nízký rozpadený jez, sjízdný, jen je třeba dát pozor na trčící kůly.

600 m pod železničním mostem pak stojí jez Leszno Górne, který se docela nepříjemně přenáší. Je vysoký 4,5 m a pod vývařištěm je nasypáno pole obrovských kamenů. Jednou z možností je obejít jej do výpusti elekrárny, ale balancování s lodí na traverze není věru nic příjemného. (Další důvod, proč vyrážet ze Stare Oleszne odpočatí.)

Po tomto výkonu následuje třináctikilometrový klidný úsek (až na ty stromy…) V korytě opět přibývá kamení a při koupání je možno pozorovat vliv posledních dvou vysokých jezů. Zatímco doposud byla voda pořád mělčinami vyhřátá, nyní se nad ránem/dopoledne (dle vzdálenosti, než doteče) silně ochlazuje; stavidla pouští spodní vodu.

Ve Szprotawě čeká sklopný jez o výšce 3,5 m v levém rameni, koupací zátoka vpravo je zakončena nízkým (neprůjezdným) mostem a pokračuje jako náhon. Přenáší se vpravo po ostrově a poprvé zde lze využít k přenášení schůdky pod jezem. Vedou vlastně k vodočtu, jehož údaj je bohužel zatížen chybou průtoku náhonem. Pro bezproblémovou plavbu po Bóbru by měl stačit stav nad 200. Tak nízký stav ovšem znamená kličkování mezi velkými kameny skrytými těsně pod stojatou hladinou až ke 300 m vzdálenému mostu s kamenným prahem. Ten v tomto případě polská mládež považuje za nesjízdný, při troše šikovnosti se ale mezi kameny dá proplést bez úhony. Pokud voda přes jez nejde vůbec, nastává koníčkování a nutnost loď v korytě v tomto úseku občas poponést.

Na konci Szprotawy je rozbitý sklopný jez, zcela naplocho, takže rozdíl hladin činí zhruba 30 cm. Stavidlo vlevo je bohužel vytaženo příliš nízko nad vodou, jinak by pod ním byl krásný průjezd (ale dost možná uhnije a uvolní cestu…) Při přetahování pozor na hloubku pod jezem, na splutí při vyšším stavu může jít o dost nebezpečný terén. Přenesení je bohužel dík původní výšce jezu (zdí) dost obtížné. Za zatáčkou je silničním most se stupněm z kůlů, pozor na ně, sjízdný průrvou uprostřed.

Po čtyřech kilometrech lesem přichází 3 m vysoký jez v Małomicích. Je nad ním vodočet, stav 111,80 je tak právě nad minimem pro naložené lodě. Teče-li pod ním voda, přenáší se vpravo, jinak je lepší absolvovat obtížné přenášení do náhonu; ten se totiž vrací až velmi daleko. Výstup vlevo před česly skrz rákosí je to nejmenší, po souši je to pak asi 250 m pod most s výpustí z elektrárny. Nakonec je třeba prodrat se stromy z vysokého příkrého břehu s navigací sypanou z větších kamenů. Na mostním pilíři je druhý vodočet, normál je 108,70, špička asi o 30 cm více, což může znamenat značné potíže při nástupu.

Svezení tímto rychle proudícím náhonem je pokaženo ústím jakéhosi odpadu, který dokonává dílo zkázy na čistotě vody započaté ve Szprotawě. Tentokráte se řeka až do Żagańu vyčistit nezvládne; kdo stojí o koupel v průzračné vodě, musí si počkat 6 km na ústí Kwisy. Předtím ale přijde rozbořený jez u obce Żelisław, který má dosti nepříjemný profil — je dvoustupňový a ve vývařišti mezi schody je spousta železa. Za střední vody by snad byl sjízdný v pravé polovině při pravé straně, ale v létě 2003 začínaly právě na pravém břehu náznaky opravy.

Zbývá zhruba 1,5 km k ústí Kwisy a pak 3 km k železničnímu mostu oznamujícímu začátek okresního města Żagań. Do centra je to ovšem ještě pěkný kus cesty, a také dvakrát dva vysoké jezy. Sice by níže pod jezy bylo pěkné svezení, neboť přinejmenším u mostu silnice č. 12 voda rychle proudí kamenitým korytem, ale jako vhodná k naložení je spíše cesta na pravém břehu u prvního z jezů. Ten drží vodu nad levým ramenem, zatímco pravé jde velkým obloukem k jezu s elektrárnou. Cesta vpravo je k soutoku čtyřikrát delší a je na ní horší přenášení.

Před dalším jezem se řeka opět rozděluje. Vlevo je jez hned na začátku ostrova a tímto ramenem se lze v případě potřeby nablížit k nádraží. Pravé vede kolem zámku (pro změnu) k elektrárně. V parku naproti zámku lze dobře schovat lodě do vysoké trávy a keřů mezi stromy a vyrazit do města. Ostrov může v nouzi pousloužit i k noclehu, provoz mimo hlavní cestičku je nulový.

Kdo se chce pouze občerstvit, nemusí chodit nijak daleko, výčep „Disco“ u zámeckého vodotrysku není o nic horší ani dražší, nežli podniky ve městě; navíc má sympatickou provozní dobu: długo. Na zámku v létě probíhá hudební škola, s prohlídkou je to tedy horší. K vidění je několik historických kostelů, radnice a leckoho možná zaujme uspořádání města — podle místních se jakýkoliv objekt vyskytuje prósto, prósto… — rovně.

Mezi klady Bóbra patří malý provoz, s čímž se snad pojí i relativní vstřícnost domorodců. I když už se tato řeka pomalu začíná dostávat do vodáckého povědomí, její masové využití a zneužití „takyvodáky“ snad v dohlednu nehrozí; nemá totiž žádné zázemí v kempech apod. Nespornou výhodou je rychlost proudu a dostatek vody pro splutí i v suchém létě. Přes svůj spád nejsou v tomto úseku peřeje, hodí se tedy i pro začátečníky, a ti zkušenější se alespoň nemusí obávat, že někde neplánovaně vykoupou kytaru atp. Krajina občas pro vysoký břeh není příliš vidět, o to spíš se ale lze kochat přírodou přímo na vodě: prakticky celý popsaný tok je voda pstruhová, na běžném pořádku je všeliké vodní ptactvo, zejména u nás poměrně vzácní ledňáčci.

Mezi nevýhody patří poměrně malý počet občerstvoven (tedy jak pro koho…) Počet jezů není nijak hrozivý, až na vyjmenované vyjímky je jejich zdolání snadné. Nepříjemné je brodění pod nimi, ale aspoň si vodák protáhne nohy.

Z možných komplikací — S pitnou vodou žádné potíže nejsou známy. Polsko je proslaveno zloději, nicméně zkušenost říká, že vodák spíš přijde o něco v kempu v Čechách, nežli v Polsku z nestřežené lodi či ležení.

Doprava

silnice podél celého toku vyjma úseku Wleń — Sobota, ze Lwówku č. 297, od Szprotawy odbočky z č. 12
železnice Pilchowice — Lwówek Śląski, Bolesławiec, Leszno Górne, Szprotawa, Małomice, Żagań

Táboření

kdekoliv ve volné přírodě, u vody nejsou kempy

Zásobování

Wleń, Lwówek Śląski, Bolesławiec (supermarket), vesnice vp podél silnice 297, Szprotawa (draho!), Małomice, Żagań (supermarket)


Copyright © 2003 kavol
→ Bóbr 2003